Osobnost č. 11 MgA. Bc. Šimon Obdržálek
Rádi bychom představili dalšího absolventa naší Základní školy UNESCO, kterým je MgA. Bc. Šimon Obdržálek, herec na volné noze. Hrál roli například v seriálu Smysl pro tumor, Král Šumavy, Pan profesor, ZOO, Specialisté a jiné.
ODPOVĚĎ NA E-MAIL
1) Jaké jsou Vaše vzpomínky na Základní školu UNESCO?
První co se mi vybaví když si vzpomenu na UNESCO je, že jsem tam strávil pouhé dva roky. Do třetí třídy jsem chodil na Sportovku a po páté třídě jsem se dostal na osmiletý gympl. Nicméně tyhle dva roky rozhodně stačily k tomu, aby se na mě pozitivně podepsaly a třeba i právě díky nim jsem se pak mohl stát primánem. Kromě toho si vzpomínám, že jsme měli v páté třídě rozestavěné lavice do písmene U a uprostřed třídy tak vzniklo relativně velké prostranství, na kterém jsme o přestávkách hráli improvizované rugby nebo soutěžili v kohoutích zápasech.
2) Kteří učitelé byli Vaši oblíbení?
Svých oblíbených učitelů můžu vyjmenovat hned několik: Ladies first, takže paní učitelka Pavlová, která nás měla na angličtinu, ta se mi vždycky líbila… dále nesmím vynechat srdcového pana učitele Ilčíka, kterého jsem si užil sice jen ve čtvrté třídě, však mužský vzor a pevná ruka se smyslem pro spravedlnost bylo něco, co jsem v tu dobu velmi uvítal a taky potřeboval, k tomu byl navíc velmi milý a pro každou srandu.
V páté třídě se nám vyučující dost střídali, ale i když mě tehdy vyloženě neučil na žádný předmět, chci zmínit pana učitelé Pírka, který ve mě zažehl lásku k florbalu skrz žákovskou ligu a dodneška si vzpomínám jak nadšený jsem byl, když nás vzal na dobrovolný cyklovýlet a ujeli jsme přes 60km - bylo to tehdy nejvíc, co jsem kdy ujel a to jsme jeli i terénem. Když jsem se tenkrát vrátil domů, taťka mi řekl: "Tý jo, vždyť to je jak z Hradiště do Brna!"
3) Inspiroval Vás někdo z učitelů?
Něco naprosto nového mi do života přinesla paní učitelka Hladišová - "Pudl", jak jsme jí přezdívali podle jejích dlouhých černých prstýnkovitě se vlnících vlasů. Naučila nás křížkový vzor, ano, učili jsme se vyšívat. Myslím, že mám doma ten ubrousek do dneška. Kromě toho se můžu vrátit k paní učitelce Pavlové, se kterou jsme měli volitelný předmět vaření. Když jsem se jí tehdy ptal, jestli budeme péct kachnu, s dobromyslným úsměvem odvětila, že tady s námi určitě nebude stát u trouby čtyři hodiny a pustili jsme se přípravy těsta na palačinky… skvostné.
4) Jaký předmět byl Váš oblíbený a proč?
Upřímně oblíbenost předmětů jsem tehdy zatím moc neřešil, byl jsem ještě v té bezstarostné fázi života, při které jsem surfoval na nereflektivní lehkomyslné flow přítomného okamžiku a bavilo mě prakticky docela všechno. Teď si však uvědomuju, že tenkrát mě ještě bavila matematika a obzvlášť geometrie. Líbilo se mi to uspokojení, které přicházelo, když mi průsečík bodu, přímky a části kružnice vyšel přesně!
5) Potkáváte se někdy se spolužáky ze školních lavic ZŠ UNESCO?
Tohle je řekl bych docela raritní případ, poněvadž z naší třídy se nás hlásilo na gympl asi polovina. Vybavuju si, že se nás dostalo 11 ze 14 co jsme to zkusili, a navíc nás všechny dali do stejné třídy, čili jsem se stejnými spolužáky nakonec i odmaturoval. S těmi ostatními už se, tedy snad až na pár občasných výjimek, nevídáme.
6) Co je podle Vás důležité, aby člověk dosáhl vysněného cíle?
Rozhodně nemám klíč na štěstí pro každého, protože u toho či onoho jedince fungují jiné mechanismy, druhy motivace a smysl pro výkon či kreativitu, každopádně však věřím, že je dobré vracet se k tomu, co nás jako děti fascinovalo a u čeho jsme cítili drobné jiskřičky nadšení pramenící z napojení na druh našeho vnitřního génia.
Můžu zde psát slova jako píle, disciplína, dřina, konzistence, vytrvalost, víra, odříkání, houževnatost, oběť, ale pokud si člověk zamane něco, o čem si myslí, že to je ten jeho vysněný cíl, nebo dokonce uvěří, že je jeho vysněným cílem to, co mu tvrdí jeho okolí, aniž by se skutečně nacítil na hlas intuice, jestli mu taková činnost dělá radost, bude se mu takového cíle dosahovat jen velmi těžko. A pokud přece, tak mu štěstí z jeho dosažení vydrží jen velmi krátce.
Naopak jsem přesvědčený, že pokud je člověk schopen "ztratit se/zapomenout se" v nějaké činnosti, aniž by potřeboval myslet na cíl, možná to je pro něj to správné, čemu by se měl věnovat a co jemu a také lidem kolem sebe přinese největší užitek a zadostiučinění. Máme velké štěstí a privilegium, že se můžeme věnovat věcem, které nás zkrátka baví a těší. Mimo to se zdá být nejjednodušším a nejprostším, nikoli však snadným východiskem – nestát si v cestě.
Udržet si lehkost a nenucenost v tom co člověk dělá, to vnímám jako důležité pro dosažení vysněných cílů.
7) Jaké je Vaše současné povolání a co obnáší?
Již pátým rokem působím jako herec na volné noze. To znamená, že nemám stále angažmá v žádném konkrétním divadle a zároveň mě také ani neživí pouze jedna z mnoha oblastí herectví (činoherní herectví, filmové herectví, dabing, nový cirkus, moderování, komerce, atd.), ale hledám různé cesty a způsoby tvorby a seberealizace při syntetizování mnohých příležitostí, což je na jednu stranu velmi pestré a mnohotvárné, dalo by se snad říct i zábavné, na druhou stranu však dost nestálé, nepravidelné, nevyzpytatelné a přináší to s sebou také časté změny, spoustu cestování, řešení a vylaďování termínů a klade to velký důraz na flexibilitu, adaptabilitu a ochotu snášet jistou míru nejistoty.
Při mém povolání je také nasnadě připustit si skutečnost, že vy sami se stáváte produktem nebo popřípadě alespoň jeho součástí. Nesmíte se brát moc vážně, všechno je to - ač vysoká - tak stále jenom jedna velká hra.
Za žákovský parlament zpracovaly Mgr. Marie Líšková, Mgr. Michaela Vašinová
