Mexické Dušičky
Jako každý rok, vyjma roční kovidové pauzy, kdy jsme si připomínali tento svátek zemřelých alespoň výzdobou domácích oltářů, navazujeme s žáky španělštiny na již předkolumbovskou tradici uctívání zemřelých i v naší škole. Tento rok jsme výrobou oltáře uctili všechny oběti světové pandemie Covid 19 nejen v České republice, či španělsky hovořících zemích, ale na celém světě.
V Mexiku se vzpomínáním na mrtvé oslavuje život. A skutečně celé to slavení se nese ve velmi radostném duchu, všude je plno barev, vůně, hudby, zpěvu. Indiáni věří, že smrt má žlutou barvu, tak na hřbitovech září žlutá květina cempasúchil, podobná i vůní našim afrikánům, pronikavou vůní a barvou ukazuje a vede duše domů k oltáři, kde má již připravené svoje oblíbená jídla, pití, předměty, které měl nebožtík rád. K vůni květin se dále přidává vůně kadidla, vonné pryskyřice či kůry, libé čichovým smyslům a zároveň očisťující vzduch od zlých duchů, další vůní na oltáři pro zemřelé je vůně sladkého chleba, kulatého bochníku, na jehož horní části jsou kosti z těsta, připomínající pomíjivost našeho pozemského bytí. Hudbu na hřbitovech a v ulicích zajišťují mexičtí hudebníci mariachis. Častou podívanou může být i průvod masek či kolotoče na hřbitově, kam onu noc z 1. na 2. listopadu chodí celé rodiny přenocovat, strávit čas se svými milovanými zemřelými. Vzhledem ke své unikátní podobě byl tento svátek zařazen mezi jednu z památek nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Svátek propojuje křesťanskou víru s předhispánskými prvky a obyčeji etnického náboženství.
Zveme vás do učebny španělštiny zavzpomínat a uctít památku našich zemřelých.
Vaši španělštináři
